2.7.2023 - 8.7.2023 jsme uspořádali každoroční, již 31. soustředění a výcvik ve windsurfingu na rybníku Bezdrev u Hluboké nad Vltavou.       
    Po loňské nejistotě jsme se přeci jen už uklidnili a je nutno říci, že improvizace bylo letos už viditelně méně. A musím přiznat, že na šapitó jsme se letos už dokonce těšili (šapitó u nefungujícího kiosku). Přijíždíme stejně vždycky se smíšenými pocity očekávání, protože určité stíny, o kterých jsem psal loni, někde v koutku duše nadále trvají. A louka je přeci jen trochu těsná a jiskérek ohně se moderní stany také trochu obávají.
    Stále více účastníků také volí chatku a kupodivu není obsazeno.
    Ale vraťme se ke sportu. Počasí nám vyšlo úžasně a celý týden nepršelo. První dva dny foukalo přiměřeně, takže si všichni zájemci zajezdili, a to už od nedělního večera. Bylo i dost ochotných rukou, které připravily báječné tvrdé dřevo na oheň, který tak mohl být vícekrát. Poměrně hodně se tedy zpívalo a i Vlastík na dudy zahrál. Kdo by si chtěl zavzpomínat, některé písně jsem zde přiložil na stránku. Ve středu byla hlášena prudká bouře. S napětím jsme ji očekávali. Když pak skutečně vítr přišel, stalo se to tak náhle, že jsme sotva stihli reagovat. V první vteřině jsem jen viděl , jak se kácí stativ s kamerou. Pak si na hladinu lehlo několik surfů, které jsme měli na vodě (některé naštěstí už blízko našeho břehu). Očekávali jsme, že vzdálenější surfaři vylezou na prkno a budou se snažit nejhorší dobu přečkat, dělala nám však starost Petra, která stále plavala ve vodě. Vyrazili jsme tedy s kánojí na záchrannou výpravu metrovými zpěněnými vlnami. Když jsme se k ní nakonec přeci jen dostali, řekla nám, že je vše v pořádku, že jen ráda plave. Prý už to ke břehu dotlačí. Tak jsme tedy jeli za dalším cizím surfařem, který už takový hrdina nebyl a pomoc rád přijal. Po skončení záchranných operací si dosyta zajezdili i instruktoři.
    Další dva dny bylo už jen horko s minimálním větrem, takže bylo dost času na další vodní radovánky i na lukostřelbu . Celý lektorský tým odjížděl s pocitem, že tento výcvik byl asi vůbec nejlepší ze všech. Přispělo k tomu možná i to, že bydlíme všichni jen pár metrů od veškerého sportovního vybavení,a tak málokdy zůstává neobsazeno. Mám pocit, že i surfujících bylo mnohem více než jiná léta. No nádhera. Těšíme se zase za rok.
    Mimo aquaskipperu, 3 kánojí a 4 kajaků byly k dispozici i tři paddleboardy a tři příslušně dlouhá pádla, takže se stále něco dělo. Na paddleboardu například konala výpravy Ráchel s Vítkem...
    Letos se zúčastnilo celkem: 12 nevidomých (a to ani nepočítám jednodenní návštěvu Zdendy Rybáka nebo Petra Bayera), 3 sportovci se zbytky zraku, 6 slabozrakých a dva s jiným těžkým postižením, 31 normálně vidících (z toho 14  instruktorů a dobrovolníků + dvě hospitantky z pedagogické fakulty; a samozřejmě i nějaké ty děti účastníků).