3.7.2022 - 9.7.2022 jsme uspořádali každoroční již 30. soustředění a výcvik ve windsurfingu na rybníku Bezdrev u Hluboké nad Vltavou.       
    V rozhodující chvíli odjezdu se na webu objevila zpráva: Na sezónu 2022 je kemp pro stany a karavany uzavřen. Naštěstí nám však zatelefonovali, že nás jen přesunují na pláž a vzhledem k našemu velkému počtu nám dávají k dispozici šapitó u nefungujícího kiosku, což bylo nakonec docela luxusní. Přijížděli jsme však se smíšenými pocity očekávání. Z pláže nás 2005 vypláchl přívalový dešť a do lesa se vlastně stejně bojíme kvůli padajícím stromům. Co nás vlastně letos čeká?
    No, nebylo to nakonec tak špatné - i když před našim příjezdem rybáři zahnojili rybník a vítr to přihnal k nám. Takže jsme si museli půjčit hrábě a hnůj odhánět a vyhrabávat na břeh, abychom se v něm nebrodili. V kempu pronajímají letos jen chatičky se sociálním zázemím, takže záchody se zamykaly a byl trochu problém s klíči, ale dovolili nám nechat si udělat kopie, takže to nakonec fungovalo docela dobře. I když, pravda, teplé sprchy (za 20 Kč) byly jen na dámském a tlačítko se muselo stále držet, na druhou stranu u nevidomých jsou přeci cedulky lhostejné a byli jsme tam prakticky sami. A teplá voda na nádabí byla sice ponechána na 5Kč, ale tak zkrácena, že prakticky nepoužitelná. Spravila to však dobrá nálada a výborný kolektiv. Mne osobně velmi potěšilo i to, že nechali odemčeny úklidové pomůcky, takže jsme si mohli pomoci sami a nikdo nám nenadával.
    Ale vraťme se ke sportu. První den bylo krásně, takže jsme se v klidu vybalili a postavili stany. Následovaly dva teplé dny, kdy sice v noci vydatně napršelo, ale máme přeci jen zkušenosti a stany už jsou také kvalitnější. Ve středu, když jsem se probudil a vylezl ze stanu, tak už prakticky všichni jezdili - a třeba Ivoš nádherně. Kdo zaváhal, musel vzít zavděk i prknem, které pamatuje zmíněný rok 2005, nebo počkat, až se někdo unaví. Večer pak zahrál v šapitó Vlastík na dudy. Ve čtvrtek bylo sice deštivo a zima, ale vitr alespoň pro silné nátury v neoprénu a večer krásný táborák, přímo před stany. V noci se pak prostor pro oheň tak naplnil dešťovou vodou, že v něm vydržela až do našeho odjezdu. Déšť provázel tak silný vitr, že instruktoři běhali mezi stany a na plachty převraceli lodě, aby nám je vítr neodnesl. V pátek pak byla zima,ale foukalo. A v sobotu nás probudilo opět slunce, takže se daly i stany usušit a sbalit suché. No nádhera. Těšíme se zase za rok.
    Mimo aquaskipperu, 3 kánojí a 2 kajaků byly k dispozici i tři paddleboardy a pět příslušně dlouhých pádel, takže se stále něco dělo. Na paddleboardu si to zkusil i Zdenda Rybák, který za námi přijel alespoň na středu i s dítětem. Na aquaglideru si nakonec zajezdil jen Honza Mojžíšek, který nás také navštívil.
    Letos se zúčastnilo celkem: 11 nevidomých, 1 sportovec se zbytky zraku, 3 slabozrací a tři s jiným těžkým postižením. 25 normálně vidících (z toho 11  instruktorů a dobrovolníků).